03.08.2015

PROFI na Eiger UltraTrail

 

5301755_orig__

Jsme rádi, že můžeme s Ondrou Kováříkem - mladým a nadějným sportovcem, kterého naše společnost finančně i materiálně podporuje, sdílet jeho úspěchy a tímto mu velmi gratulujeme k dosaženému výsledku.

Logo_final_CMYK_2014_NEU bez www

Ondřej Kovářík běžel Eiger UltraTrail

     Den před závodem přijíždíme do Grindelwaldu. V hlubokém záklonu hlavy prohlížím všechny strany okolo městečka, kde se tyčí hřebeny, sedla a vrcholy které následující den prověří moji připravenost. Stehna mi tuhnou už teď, pak však můj zrak padne na úchvatnou severní stěnu Eigru a já se rozplývám v její blaženosti. Tento pohled se spoustou dalších úžasných panoramat si budu moct v přející předpovědi počasí užívat celý následující den. Při tomto pomyšlení už se nemůžu dočkat, vím, že to bude pekelně bolet, že mě to bude stát mnoho sil, ale motivace je silná.

     Vstávám, i celý můj tým složený z rodičů a kamarádů, před 3h ranní. Soukám do sebe sýry, salámy zajídám to chlebem a energy tyčinkou. Oblékám dres, jako vždy bojuji s kompreskami a zavazuji botky, co mě ponesou dalších 101 km. Připraven, jde se na start. Naposledy si odskočit a už se odpočítává 10..9..8.. výstřel a je to tu. Tempo jak při závodu na 10 km, přes městečko a první stoupání. Tělem mi proudí příjemný chlad a ve stehnech se rozlívá teplá krev. Držím se v první skupince. Nejedu moc zostra? Na chvíli zapochybuji, ale běží se zlehka, tak držím tempo. Pomalu se rozednívá, ale na pastvinách se stále spí. Jedna kráva si ustlala přímo na cestičce a tak se celý had z čelovek plazí kolem ní. První vrchol a refresh-point v rychlosti beru tyčinku a běžím dál. Následuje seběh, abychom vzápětí mohli na vrchol vystoupat z druhé strany. Refresh-point, od rodičů zjišťuji, že jsem v první 20. Rychle frčím dál, otevírá se panorama a do toho východ slunce. Úžasný, čerpám sílu a přidávám do kroku. Hurá na nejvyšší bod tratě 2680 mnm, dobíhám skupinku před sebou, ale vzápětí se přes nás prohání jeden běžec za druhým. Chvíli mi to trvá, než mi dojde, že to jsou běžci ze závodu poloviční tratě. Z vrcholu se už ozývá zvonění a povzbuzování kamarádů. Snažím se rozběhnout, nejde to. Snad si zatím nevyřvou hlasivky. Vítají mě s jásotem. Na vrcholu beru gel, doplním pití a rozbíhám se dolů, skáču přes kameny a po pár set metrech zjišťuji, že jsem zadýchaný jak po sprintu na 100 m. Nabírám rychlost, na kochání není čas. Pádím dolů, co to dá. Začínají mi hořet stehna a v hlavě mi buší srdce. Následující refresh-point jen probíhám, stejně bych to nedobrzdil. Po sklesaných 1700 m v těžkém technickém seběhu, ukončeným asfaltem jsem na 52. km do první 30. Chvíle oddechu, jím pastu pomodoro, povídám si s Mírou a Viky co mě tu čekají a doplňuji zásoby na nejnáročnější část tratě. Začíná to mírným kopečkem, snažím se rozběhnout, ale nohy okamžitě protestují. Znova a znova je přesvědčuji, než se mi to podaří. Ovšem po chvíli se to zvedá. Postupně ukrajuji ze 700 m stoupání, po kterém následuje asi 300 m dolů, kde je refresh-point. Někde v půlce přichází naprostá krize, tmí se mi před očima, nohy sotva vleču, psychicky na dně. Vůbec nevnímám, postupně pouštím několik běžců před sebe a bledý jak stěna se doplazím na refresh-point. Odtud vertikální kilometr skoro kolmého stoupání na Manlichen. Rodiče mě povzbuzují. Opouštím refresh-point a po chvíli se za mnou rozbíhá táta. Zezadu mě povzbuzuje a nenechává mě zvolnit. Vůbec nevnímám. Náhle před sebou uvidím korýtko plné vody, rozbíhám se a ponořím do něj hlavu. Cítím, jak se mi navrací smysly. Asi 2krát to ještě zopakuju a teprve teď si všimnu lidí vedle. Nechápavě na mě koukají, mávám na ně a „probuzený“ se pomalu rozbíhám. Táta se za chvíli otáčí a jde zpátky, aby stihl lanovku a mohl mě s mámou čekat nahoře. Já sosám gel s kofeinem (obsah jako v 2 kafe) opírám se do hůlek a postupně přidávám. Přichází serpentiny a já vidím nad sebou oběť – běžce. Zrak se mi zaostří jak dravci, stehna se plní krví, srdce buší a já to peru kupředu. Chudák nemá šanci pár otáček a je můj. Za hodinu a kousek jsem nahoře. Doplňuji pití, beru ovoce a další gel na cestu. Zamávám rodičům a rozbíhám se. 70 km a to nejtěžší za mnou. Opět ve hře s chutí lovit. Traverz v úbočí několik zatáček a v dálce 2 běžci. Netrvá to dlouho a posouvám se o další příčky. Na dalším refresh-pointu čeká meloun. Beru magnesko, doplním pití, mávám kamarádům a frčím dál. 20 km do cíle. Jestli se to ještě dá nazývat během, běžím, nezastavuji. Přichází technický seběh, ale není síla. V hlavě už vidím cíl. Pouštím to. Na 93. km přichází poslední stoupání. Třešnička na dortu, 2 km přírodních schodů, nepravidelné různě vysoké nekonečné. Sbíhám do městečka, trať vede přes plný kemp. Lidi vstávají, tleskají, někteří si chtějí plácat a já mam slzy na krajíčku. 2 km do cíle terénní vlnka. Rozběhnout se mi přijde nemožné, ale okolí burcuje k nemožnému. Běžím, nechápu. Nadbíhám silnici, čas zapípne a stopky se zastavují na 14h50m. vyčerpaný, plný emocí a štěstí se hroutím k zemi. Sedím a ještě dlouho tomu nemůžu uvěřit, že to skončilo.

     Nebýt skvělé podpory mých rodičů a kamarádů nejspíš se tam ještě trápím. Díky patří i Profibaustoffe CZ za poskytnutou materiální a finanční podporu.

5309838_orig_

20150718_192220_

Powered by eZ Publish™ CMS Open Source Web Content Management. Copyright © 1999-2012 eZ Systems AS (except where otherwise noted). All rights reserved.